NÁMĚTY
Všechny níže uvedené rady a nápady jsou bez záruky. Často také nepocházejí ode mne. Je to prostě jen snaha podělit se o řešení výzev, které jsem potkal, bez nároku na bezchybnost a úplnost.
OHRAZENÍ PASTVIN
Z mnoha rozhovorů jsem nabyl dojmu, že ovčáky lze rámcově rozdělit na „elektrikáře“ a „pletiváře“ podle toho, co opěvují. Původně jsem plánoval elektriku. Postupně jsem se přiřadil k „pletivářům“, takže víte, co ode mne čekat. Za hlavní trumf pletiva považuji mnohem menší potřebu údržby (přes zimu a na jaře něco dopnout, občas něco spravit, ale žádné obsekávání).
Výhodou elektrického ohrazení jsou nižší pořizovací náklady. Proti tomu stojí těžko popíratelný fakt, že elektriku musíte kontinuálně udržovat, což zvyšuje provozní náklady. Užil jsem si s křoviňákem pár let svoje a už mě to nelákalo. Roli pro mne hrála i představa elektřinou „pokopaných“ dětí, protože pastviny mám hned za vesnicí, a vůbec větší přátelskost pletiva pro lidi i zvířata.
Kromě toho vám ovce skrz pletivo opravdu těžko utečou. Stalo se mi to dvakrát: Jednou mi utekla čerstvě přivezená malá jehnička od „elektrikáře“, která byla naučená podlézat spodní drát (bývá bez napětí). Našla místo, kde jsem zapomněl na jednom sloupku pletivo dole přichytit skobičkou. Podruhé jsem ohradu využil přímo jako jednu stranu chytačky (dělal jsem to dříve běžně, teď už to nedělám). Když se zvířata o překot tlačila dovnitř, tak některá „přeplavala“ ven. Tlakem ostatních a vyskakováním se dostala nad svoje kolegyně, o které se pak odrazila a smáčkla pletivo se shora. Protrhnout se jim ho ani při největším tlaku nepodařilo. I u „elektrikářů“ si můžete všimnou, že úseky, kde je utíkání opravdu nežádoucí (třeba podél silnic) mají často v pletivu.
I podle zkušeností s dočasným ohrazením je u Kentů potřeba hlídat spíše podlézání než přeskakování. Nemají problémy s respektováním elektriky, ale jehňata občas zkoušejí třeba proskakovat skrz elektrické pásky. Staří Kenti jsou klidní a poslušní a respektují i hranici, kde jste už ohrazení třeba zrušili. Běžně alespoň hodinu pozorují, jestli to myslíte vážně, že tam už můžou. A když tam na zkoušku zabrousí, bez protestu a skoro s omluvou se nechají jedním člověkem zahnat nazpět před čerstvě zrušenou hranici. To je velká výhoda při posouvání třeba oplůtku z ovčích sítí. Ale ta jehňata...
Níže uvádím, které typy ohrazení a bran používám.
UZLÍKOVÉ PLETIVO
Nutné je kvalitní pozinkování – pozor na původ pletiva. Dal bych přednost místním nebo aspoň evropským výrobcům. Rozestup svislých drátů může být 15 cm nebo 30 cm (tzv. ovčí pletivo). Mám 15 cm a raději bych 30 cm nevolil. Nemám s ním zkušenost, ale když vidím, co jehňata zkoušejí....
Horizontální rozestupy se liší podle počtu drátů. Mám levnější sedmidrátové a je spolehlivé (rozestupy 10-13-13-15-18-20), s výškou 89 cm. Při ukotvení horního okraje ve 100 cm zůstane dole mezera 10 cm. Ke zvážení je i výška 102 cm (rozestupy 13-13-15-18-20-23, srovnej http://www.arepobohemia.cz/tabulka-2). Devíti drátová pletiva podle mne nic navíc nepřinášejí. Někdy používaná lesnická pletiva s drobnými oky dole (5 cm) považuji za nevhodná, protože zbytečně komplikují průchod malým zvířatům krajinou.
Celkovou výšku ohrazení mám 90-105 cm (podle terénu), což je podle mnoha publikací málo – zvláště kvůli beranům. Ale Kenti nemají tendenci skákat (kromě jehňat) a žádný útěk přeskočením se mi nestal ani u dočasného ohrazení s výškou 80 cm. Přes trvalé oplocení běžně a bez problémů přechází srnčí zvěř – i když ze začátku často narážela, než si ho „vymapovala“. To je nevýhoda z pohledu prevence parazitů, ale důležitá výhoda pro průchodnost krajiny. Prasata ho zatím asi obcházejí, i když jsem slyšel více historek, jaké si dovedou udělat průchody.
Klasická otázka – jak daleko mám sloupky. Přes osm metrů!
Také jsem se dočetl i doslechl mnoho mouder, že čtyři nejvýše pět metrů. Nikdo mi neradil takovýto rozestup. A taky jsem to viděl – i na pěti metrech často bylo pletivo prověšené, splasklé, krabaté. Je to ale věc správného trasování a napnutí.
Provedl jsem s otcem nějaké výpočty (průhyb, dilatace) a nevycházelo mi to. První ohradu jsem tedy udělal po 6 metrech. Zbytečně. Při dobrém vypnutí je rozestup 8,2-8,5 m zcela dostatečný. Stačil by i o něco větší, ale balíky pletiva mám po padesáti a tento odstup odpovídá šesti polím z jednoho balíku. Pět polí (rozestup 10 m) jsem také zkoušel, ale už to znamená střed každého pole přikotvit k zemi, aby se jehnice nepodplazily, a ta úspora jednoho kůlu na padesáti metrech mi už nepřišla taková. Při osmi metrech je třeba střed pole kotvit (třeba roxorovým 30 cm kolíkem) jen při prohnutí terénu mezi kůly.
Na rozestupu kůlů je samozřejmě trochu možné ušetřit u elektriky, ale když se poptáte, málokdo doporučí i u elektriky větší rozestupy sloupků – i při osmimetrovém rozestupu se vám pod spodním drátem bez napětí jehňata občas podplazí. Záleží na sousedství, zda to vadí nebo ne – ona se zase obvykle vrátí k matkám. Ovšem s dobře instalovaným pletivem se vám to nestane.
S napínáním pletiva souvisí tloušťka drátů. Vnitřní osnovu mám z drátů 2,2 mm, vodicí dráty (horní a spodní) se obvykle dělají 2,8 mm, což se mi zdálo málo. Nechal jsem je udělat 3,15 mm (přirážka 0,25 Kč/m). Tlustší už by mohly být problematické (rozmotávání, napínací nástroje atp.). Důležité je, aby na nich byly od výrobce dilatační průhyby (v ČR je to dnes standard).
Ještě k ceně: v maloobchodech najdete nabídky kolem 16 Kč/m, při internetovém poptávkovém řízení se dostanete na 14-15 Kč/m podle množství. Pokud zkusíte individuálně jednat s výrobci, můžete se při větším množství dostat i níže.
Při započtení všech nákladů, tj. pletiva, ceny a dopravy štípaných akátových kůlů, jejich strojového zatlučení, napínacího materiálu Gripple a telegrafních skobiček mě metr vyšel na 33 Kč. Natažení, napnutí a připevnění pletiva jsem dělal svépomocí – po určitém sehrání jsme ve čtyřech či pěti lidech za den nainstalovali na kůly 1,5 až 2 km ohrady.
Na závěr nijak nová ale opomíjená rada – skobami pletivo nepřitloukejte natvrdo. Snížíte tak životnost a znemožníte dopínání.
DŘEVĚNÉ OPLOCENKY
Doplňují trvalé oplocení pletivem. Osvědčily se mi k překonávání větších terénních nerovností (krátké prudké svahy). Instalace pletiva by tam byla příliš náročná a hrozí přeskok ovcí přes pletivo ze svahu. Třímetrový smrkový díl výšky 180 cm jsem koupil za 180 Kč. Jsou poměrně těžké a stabilitu je třeba pojistit dobrým zakotvením (jinak je silný vítr či závěje mohou vyvrátit, popřípadě se sesunou po svahu vlastní vahou). Účel na kratších úsecích plní dobře, ale myslím, že životnost bude slabší a budu muset hledat další řešení.
KARI SÍTĚ
Prodávají se šablony 3x2 m. Necháte-li je rozříznout podél, máte dva kusy po třech metrech, takže mě metr vyšel tuším na 60 Kč. Kvůli bezpečnosti je nutné trubkou ohnout konce drátů alespoň na horním okraji. Dole naopak umožní zašlápnutí do hlíny a tím lepší zakotvení. Kari sítě používám k dočasnému vyplocení malých mokřin a k ohrazení skladů krmiva. Také z nich stavím chytací ohrady. Je nutné je kvůli stabilitě sestavovat cik cak. Konce drátů po stranách lze ohnout tak, aby se sítě daly vzájemně zaklesnout.
ELEKTRICKÉ OVČÍ SÍTĚ
Při správné instalaci zajišťují bezpečné ohrazení stáda a umožňují s rozumnými náklady vypásat i malé plochy. Cena je cca 46 Kč/m, ale využijete je opakovaně na různých místech. Připočítat je ovšem třeba také náklady na zdroj impulzů, baterii a uzemnění.
Instalace ovčích sítí vyžaduje pevnou půdu, která udrží hroty (ne bláto, písek, skálu). Po prvním vydatném dešti je potřeba tyčky obejít a došlápnout – obvykle se uvolní. Ideální není ani silný vítr sítím do boku. Proti vyvrácení pomáhá střídání náklonu tyček. Před instalací je potřeba pruh pro trasu na krátko posekat. I tak po čtrnácti dnech tráva odroste a začíná probíjet. Doporučuji přerušit (přestřihnout) vodivé spojení do nejnižšího vodorovného lanka – ovce se neproplazí a probíjení se oddálí. Po třech až čtyřech týdnech bude ale nové posečení nezbytné. Při balení raději svažte zvlášť tyčky a zvlášť srolovanou síť, aby se vám nezapletly.
Odzkoušel jsem sítě Ovinet, Titan a Kombi – celkem asi 24 balíků po 50 m. Výhody a nevýhody podle mé zkušenosti:
- Ovinet (svislé stojky jsou z lanek, tedy měkké, tyčky z plastu) – plus je nižší váha při přenášení, pružnost díky níž jsou škody černou a srnčí zvěří nižší, minus je nutnost dobrého napnutí, aby se příliš neprověsily a tedy rovnější hranice, zejména bez výškových skoků.
- Titan (stojky z černého tvrdšího plastu drží výšku, tyčky také z plastu) – plus je dobrá schopnost kopírovat terén a držet výšku i při horším napnutí, minus je praskání stojek po nárazu srnčí zvěře a o něco vyšší váha pro nošení na delší vzdálenosti.
- Kombi (stojky ze zeleného tvrdšího plastu, tyčky z poplastovaného železa) – plus je kopírování terénu jako u Titanu a větší stabilita napnutí díky neohebným tyčkám, škody od zvěře jsou menší než u Titanu, minus je vyšší hmotnost ale hlavně tendence k vyvracení po nárazu srnčí zvěře (tyčky nezapruží).
Přednost dávám dvouhrotým tyčkám kvůli stabilitě a snazšímu zaražení (třeba přes uježděné plochy je třeba si občas pomoci i kladivem). Výška u Ovinetu je lepší přes metr (kvůli prověšování), u sítí s tuhými stojkami stačí 90 cm, ale Titan při této výšce má jen jeden hrot. Závěrem bych za sebe doporučil asi Ovinet (odolnost proti zvěři) doplněný Titanem pro křivolačejší úseky. Napnutí Ovinetu je dobré podpořit ukotvením pomocí provázku a kolíku v lomových bodech. Pokud u vás nehrozí časté pokusy o průchod divoké zvěře asi volte síť s tuhými stojkami (Titan, Kombi) – instalace je snazší.
ELEKTRICKÉ PÁSKY
Oproti sítím jsou méně spolehlivé z hlediska útěku zvířat. Při správné výšce jsem neměl přes dvě pásky útěk ani když jsem jimi držel harém, kde ovce na podzim brzy vypásly trávu a pošilhávaly po lepší za „plotem“. Ale jehňata je občas podbíhají a když ovce opravdu chtějí, přeskočí.
Pro oddělení dvou skupin, když na sebe koukají, pásky nestačí. Ovce prostě snesou kopání a protrhnou je. Takové oddělení je ale vůbec problém.
Výhodou proti sítím je možnost trochu vyšší polohy spodní pásky a instalace i přes vzrostlejší trávu. Ovce trávu vykusují i pod páskou a není tedy potřeba tak časté podsekávání. Používám je k rozdělení velkých pastvin a postupnému posouvání spásání. Také k oddělení částí určených ke sklizni. Nevýhodou je trochu delší instalace (roznošení plastových nosných tyček, pak napnutí dvou pásek....) oproti sítím. Jsou ale o dost levnější. Při instalaci nosných tyček po 5 m vychází metr oplocení se dvěma 20mm páskami na cca 9 Kč (tyčka v akci za 25 Kč) bez zdroje impulzů, baterie a uzemnění. Někdy dávám tyčky i po 8 m. Kdyby mě to napadlo dříve, asi bych sítí koupil méně.
Doporučuji připlatit si za kvalitní pásku. Kromě elektrického odporu je mezi nimi velký rozdíl v tom, jak jsou pružné (kvůli napínání) a jak se trhají (zvěří ale i větrem).
(aktualizováno 03-2013)